Videonávody , návody , savegame

The Book Of Unwritten Tales

1. 4. 1985

The Book Of Unwritten Tales

19.6.2009 Autor recenze-Midnight Knight

Všichni asi dobře víte,jak to dopadlo,když pejsek s kočičkou vyráběli dort a splácali do něj všechno,co našli.Vyzbrojeni tímto ponaučením bychom mohli předpokládat,že když někdo smíchá adventuru s RPG,sci-fi a nevím,čím ještě,vytvoří hybrida s prvky Simona Sorcerera,Hobita,Indiana Jonese a Star Wars,vznikne cosi naprosto nepoživatelného a nehratelného,cosi,na co budou hráči v horším případě s hrůzou vzpomínat do smrti,v lepším případě na to rychle zapomenou.Předpokládali bychom v tomto konkrétním případě chybně,ono přeci jenom dosti záleží na tom,jakým způsobem autoři věci splácali dohromady,takže The book of unwritten tales od King Art Games je fantastickou parodií Pána Prstenů a asi padesáti dalších více či méně známých her.Uznávám,že ne každý má parodie rád,takže pokud vás nepřitahují třeba filmy jako Připoutejte se,prosím,Žhavé výstřely a jiné,místo nich raději hltáte se zatajeným dechem dvacáté pokračování smrtelně vážně se tvářícího Terminátora,Book of unwritten tales nebude pro vás to pravé ořechové.(no,jak to píšu,napadá mne,že hodně záleží na úhlu pohledu,pro mne bylo parodií,dosti nevydařenou,už třetí pokračování Terminátora)Hrát začnete coby pohledná elfka Ivodora Eleonora Clarissa,princezna ze Silberwaldu,které budeme raději z praktických důvodů říkat Ivo a už po minutě zjistíte,že půjde o všechno možné,jen ne o vážnou věc,když se po nějakém čase vtělíte do kůže Wilbura(tvrdí o sobě,že je gnom,ale podezřívám ho,že je jen obyčejným hobitem),na hlavu vám spadne ctihodný profesor Mac Guffin,předá vám Prsten a vyšle vás na Cestu,je už každému jasné,o co půjde.V rámci tradice musíte cestovat ve třech,takže Wilbur časem potká princeznu Ivo a kapitána Nate Bonnet,čímž cestování dostane tak trochu Gobliiinovskou podobu-každá ze tří postav má svou specializaci a slabé stránky,takže se občas na vyřešení nějakého úkolu budete přepínat mezi postavami podle toho,co budete potřebovat udělat.Sympatické je,že někdy máte na výběr,kterou postavou budete ve hře pokračovat-a podle toho,kterou si vyberete,se bude lišit řešení problémů.Mrňavý Wilbur nedosáhne na věci,které jsou moc vysoko,princezna Ivo nedokáže používat magii,ale je mrštná(a sexy),a kapitán Nate,no,řekněme,že jeho předností jsou svaly.:-)Mohl bych ve chvalozpěvu na Leibowitze pokračovat dál,ale jak neustále tvrdím,dobrá věc se vychválí sama,a ti z vás,co mne už znají,ví,že když prvních pět odstavců nestrávím v úvahách o rozmnožovacím handicapu barvoslepého rysa,nebo jiným roštím a rovnou se pustím do psaní o hře samotné,tak mne opravdu chytla a užil jsem si jí od začátku až do konce.Takže se na to raději podíváme z odvrácené strany Měsíce-sice nikdy neopomenu zdůraznit,jak mě nebaví kritizování,ale,berte to jako chvilkovou indispozici,kdybych jen napsal „hra je super“,tak by to bylo trochu málo,a pak,ten krásný pocit,vrtat se skalpelem v otevřených ranách,tomu se jen tak něco nevyrovná,snad s výjimkou sexu.Takže,když jsme si ujasnili,jak je to ve skutečnosti s kritikou,můžu tohle ožehavé téma uzavřít a příště zas bezostyšně tvrdit,jak mne nudí sepisovat veškeré nedostatky.A že jich v Book of unwritten tales máme,paní Müllerová,vlastně mohu konstatovat,že nebýt příběhu,tak hru odstřelím dřív,než stačí říct „dobrý den“.Možná budu znít jako škrábnutá deska,která se pořád opakuje,ale ve hře najdeme prakticky všechno,co skalnímu hráči na současných hrách vadí a kazí celkový dojem.User friendly prostředí je vyvedeno téměř k bezchybné dokonalosti,stačí,abyste si klávesu Space,která vám zobrazuje všechny předměty kolem vás,něčím zapřeli,aby byla pořád zapnutá-a můžete vypnout mozek,nebudete ho potřebovat.Nejdříve na každé obrazovce dvakrát kliknete na všechny aktivní místa,pokud šlo jen o „křoví“,tato aktivní místa zmizí,čímž se ihned zredukuje počet možností,co by se v dané oblasti dalo dělat.U zbylých aktivních míst se vám po kliknutí buď objeví ikona ruky k sebrání,nebo ikona nářadí k použití předmětu,no,a až všechno seberete a použijete,na zbylé jedno či dvě aktivní místa dříve či později použijete něco z inventáře.Říkal jsem něco o tom,že mozek si může vzít dovolenou,že ano?Na co bysme ho taky používali,když stačí vzít předmět z inventáře,přejet s ním zbylý inventář nebo krajinu kolem sebe,pokud se někde dá předmět zkombinovat s jiným,objeví se na onom místě doprovodný text „uříznout nožem lano“,místa,na kterých se nožem lano uříznout nedá,zůstanou neaktivní.Takže vlastně můžete jedním okem sledovat TV,myší jezdit s předměty po obrazovce a když bočním viděním zaznamenáte text,stačí jen kliknout,pravděpodobnost,že se netrefíte je prakticky mizivá.Samozřejmě,pokud hrajete svou první adventuru,tenhle systém určitě uvítáte,ale mě osobně vadí,a předpokládám,že nejen mě.Další věc,která mne občas nadzvedávala z mého oblíbeného křesla,je chování postav během přepínání mezi postavami.Přepínat se budete dost často,ale nečekejte,že po kliknutí na příslušnou ikonu se ihned přehodíte na jinou osobu.Ne,to by bylo příliš snadné,osoba,kterou jste předtím ovládali,se napřed z místa,kde stála,vrátí do jakéhosi bodu nula,které jí bylo naprogramováno,z něj pak dojde do bodu B,který jí byl naprogramován jako bod přepínací a teprve pak se provede změna.Nic na tom nezmění ani to,když postavu umístíte přesně do bodu B-i tak se napřed vrátí do bodu nula a z něj pak opět na místo,z kterého vyšla.Není to sice nic,co by vám hru zprotivilo,ale když už chtěli autoři přepínat,mohli to vyřešit trochu inteligentně.Volba dialogů-klasická slabina posledních asi deseti let(kromě pár světlých vyjímek,potvrzujících pravidlo),odklikáte všechny možnosti,které vám dialogové menu nabízí,bez toho,že by mělo na další osud postav nějaký vliv,co řeknete,pokud občas zjistíte,že už po několikáté klikáte stejnou možnost,dialog ukončíte.Vyjímkou ve hře jsou jen chvíle,kdy v dialogovém menu řešíte nějakou hádanku.A i tam,pokud odpovíte špatně,nenastane Game Over,jen musíte dotyčnou pasáž zopakovat a odpovědět správně.Jestli jsem dobře počítal,taková místa jsou ve hře dvě-poněkud malá náplast.

Ale i tak,pokud bych na pomyslné váhy oné *dámy se zavázanýma očima*,která vše spravedlivě rozsoudí,položil klady i zápory,myslím,že ona kladná část by suveréně zvítězila nad tím ostatním,takže vám všem,kteří máte rádi ztřeštěnosti,můžu Book of unwritten tales s klidným svědomím doporučit,ostatním jen na jejich vlastní riziko.M_K

*Je mi jasné,že si těmito svými doslovy koleduji o to,aby mě část populace nenáviděla a zbytek ignoroval,ale nedá mi to,jsem už od narození takový.Jsou prostě věci,ustálené fráze a zvyky,kterým nerozumím,nechápu je a nevím,jestli jejich vytvořením si chtěli naši předkové vstřelit z budoucích pokolení,nebo k překroucení došlo až během staletí.Pojem „slepá justice“,ona socha se zavázanýma očima a vahami,která má symbolizovat nezávislost soudnictví,patří také do této mé velké sbírky rarit.No,posuďte sami,podle toho,co se nám předkládá jako oficiální verze,by tím,že nevidí,kdo před ní stojí a co provádí,neměla dělat rozdíly mezi lidmi a soudit všechny stejně a spravedlivě.Myšlenka chvályhodná,což o to,jen to provedení mi nějak skřípe-pokud by justice neviděla a spoléhala pouze na to,na kterou stranu se nakloní její váhy,jak potom může s klidným svědomím říci,že to,co rozhodlo o vině či nevině,byla tíha důkazů a ne váha kufru plného peněz?Snad se mnou budete souhlasit,když prohlásím,že papír s výpovědí svědka,který mne viděl na místě činu s nožem,ze kterého kapala krev,váží mnohem méně než balík stodolarovek,který bude říkat,že jsem v tu dobu byl tisíc kilometrů od místa činu.Takže mám podezření,že původním smyslem sochy se zavázanýma očima a vahami bylo zobrazení nefunkčního soudního systému a teprve později se toto poselství jakýmsi informačním šumem změnilo v nezávislost soudnictví.Abych nebyl špatně pochopen,nic proti tomu nemám,jen se pozastavuji nad tím,jak je nám ona socha prezentována.Jinak jsem vděčný za to,že za přiměřený obnos si můžu kdykoli pořídit advokáta schopného najít skulinku v zákonech,kterou vyklouznu z oprátky-jsem jen člověk,takže nikdy nebudu moci říct,že bych v životě nikoho nezabil,to je věc,kterou poznáte teprve,až když se stane.A pokud vám někdo bude tvrdit opak,doporučuji dotyčnému nepůjčovat peníze,protože onen člověk zjevně má zkreslené představy o životě.:-)No jo,už končím..takže zas někdy jindy.M_K

Náhledy fotografií ze složky The Book Of Unwritten Tales