Videonávody , návody , savegame

Limbo of the Lost

25. 8. 1992

Limbo of the Lost

14.února 2009 Autor recenze-Midnight Knight

Majesty Studios a jejich Limbo of the lost jsou živoucím důkazem toho,že kvalitní a neotřelé adventury se stále dají dělat i dnes,aniž by to bolelo.Před spuštěním Limbo jsem dělal na Chronicles of Mystery,a i když jsem Chronicles relativně pochválil(ve srovnání s jejich předchozím počinem Art of Murder),po rozjetí Limbo of the lost,s hlavou ještě plnou předchozí hry,cítil jsem se asi tak,jako když z 30 let starého trabanta najednou přesednete do řádně vytuněného posledního modelu Ferrari.Prostě pocit,který se snad ani nedá popsat,ten se musí zažít.Limbo of the lost je takový herní Dante Allighieri a nabízí nám exkurzi bizarní krajinou kdesi uprostřed mezi životem a smrtí.Neobvyklá krajina si žádá i neobvyklé obyvatele,a těch potkáte opravdu plno-v některých případech by možná bylo lepší,kdybyste je nepotkali vůbec.Nemám ve zvyku někomu přikazovat,co by měl nebo neměl dělat-od anarchisty,který pohrdá veškerými základními společenskými konvencemi se asi nic jiného čekat nedá-takže si dovolím jen lehce upozornit,že děti nebo osoby se slabším žaludkem by u této hry mohly mít potíže,jak se zažíváním,tak všeobecně.Kuchařka poněkud nazelenalá,která vaří omáčku z lidského masa(čím víc v rozkladu,tím chutnější),sbírání lidských údů s detailním šťavnatým popisem v inventáři,v jakém stadiu,nakolik zapáchající ta která část těla nalézá,chytání velkého chrchla,který se jednomu strážci houpá u nosu,abychom měli správnou ingredienci do lektvaru,to je jen malá ukázka toho,co na vás v Limbo od the lost čeká.Předpokládám,že ne každý je natolik otrlý jako jistá nejmenovaná osoba,která u výše popisovaného žvýkala hamburger,a uvažovala při tom,na kolik mrtvé je jeho maso,jestli by si na něm obyvatelé Limba pochutnali.Takže si nestěžujte,já jsem vás varoval.Těm,kdo mají pevné nervy a slabost pro dobré adventury,můžu zaručit skvělou zábavu.Pokud si Limbo nezamilujete na první pohled,druhý ani třetí nemusíte zkoušet,zřejmě to nikdy nebude vaše krevní skupina.

Mary Celeste-možná pro některé z vás tohle nejsou pouhá dvě slova a znáte příběh lodi,které tohle jméno náleželo,přesto dovolte,s ohledem na ty ostatní,abych provedl stručné shrnutí-ale opravdu jen stručné,tohle je recenze,navíc Mary Celeste jako taková se příběhu hry dotýká jen okrajově,případní zájemci najdou na Netu tuny materiálu.Tedy zaprvé,nejedná se o fikci,ale o skutečnou událost,která se kdysi opravdu stala(I když,moje srdce skeptika se hlásí o slovo-pokud budu 50 let konsistentně každý den psát,že Midnajt je feťák,má tři nohy a bydlí na Měsíci v obytném přívěsu společně s Elvisem,předpokládám,že za dalších 50 let to už lidé budou brát jako fakt*hele,mámo,píše se o tom už tak dlouho,tak na tom asi něco bude,proč by si takovou blbost někdo vymýšlel?*-takže nakonec kdo ví,jak to ve skutečnosti vlastně bylo)No,ať už je pravda,jaká chce,historie nám říká,že bylo nebylo,jednoho krásného dne(podle dobových zápisů opravdu bylo krásné počasí)se našla na moři,ne příliš daleko od pevniny,loď.Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního,lodě se ztrácejí a po nějaké době opět nacházejí od nepaměti.Loď jejího královského veličenstva Mary Celeste se od těch ostatních lišila především tím,že na ní nebylo ani živé duše,ani mrtvé,prostě liduprázdno od podpalubí až po strážní koš.Navíc loď neměla žádné poškození,kvůli kterému by posádka eventuelně musela nastoupit do záchranných člunů a pak se někde na moři ztratit.Přesto lidé,kteří se na palubu Mary Celeste dostali jako první,tvrdili,že loď byla opuštěna narychlo,uprostřed rozdělané práce se každý člen posádky zřejmě z ničeho nic vypařil.Někteří dodávají,že v kuchyni bylo zatopeno v kamnech a zrovna se začínal vařit čaj,ale to už je příliš i pro mě.Ať už se s posádkou lodi Mary Celeste stalo cokoliv,nikdy se nenašla a osud Mary Celeste se stal věčným a vděčným tématem spekulací,co se tehdy stalo.Kapitánem Mary Celeste na její poslední plavbě byl jistý Benjamin Briggs a Limbo of the Lost nám nabízí jeho prostřednictvím jednu z mnoha variant,pochmurný příběh o tom,co se s posádkou Mary Celeste kdysi dávno stalo.Kapitán Briggs se v naší hře probírá k životu zavřený v kobkách na místě,které se mu ani trochu nelíbí(vypouštím celonoční debatu se svým Druhým Já,jestli existuje vůbec nějaká kobka,v které by se člověku mohlo líbit,tedy jen krátká ukázka,abyste viděli,s kým musím žít:Moje Druhé já tvrdí,že na společné cele v ženské věznici by to mohl být dobrý relax.Nesouhlasil jsem,byl jsem označen za purítána,já mu pro změnu oznámil,že je totální úchyl a od té doby spolu nekomunikujeme),na místě,do kterého se dostal díky Temným,Čtyřem zlounům(přeložil jsem pro čtenáře,nemůžu si pomoct,ale Dark ones,Four Evils mě zní mnohem líp a vím,co si pod tím zhruba představit),kteří s ním mají své úmysly,už podle jména se dá usoudit,že zřejmě nečestné.Briggs začíná svou dlouhou cestu,ať už na místo,kde není tak velký smrad, nebo za poznáním,kde a proč se to vlastně ocitnul.O tom,že i na děsivém místě se čas od času člověk zasměje,se Briggs přesvědčí hned za druhým rohem,když na jedné cele najde vylepený rozsudek“..k věčnému zatracení,protože mne vzbudil.Podepsán Grunger“S podobným šibeničním humorem se budem setkávat prakticky po celou hru,sice to poněkud ruší celkovou strašidelnou atmosféru,ale nemyslím,že je to na škodu,člověku se tím slzavým údolím stínů snáze putuje,když vidí,že i vládci podsvětí jsou „jenom lidi“.Hra je rozdělena do pěti kapitol,cílem každé kapitoly je vyškrábat se o stupínek výš z toho,v čem vězíme-Briggs je vlastně takový prototyp úspěšného mladého muže,začíná kdesi v podzemí a v polovině hry už z něj je detektiv,vyšetřující ztráty duší.

Limbo of the lost je klasická third person view point & click adventura*vždy,když tohle píšu,nebo jen čtu,uvědomím si pokaždé,že mezi „first“ a „third“ je mezera,do které zapadá „second“,a okamžitě mne napadají rouhačské myšlenky-pohled první osoby je jasný,to jsem já,třetí osoba,když si to rozpočítáme „já,ty,on“ je taky bez problému,prostě nějaký cizí „on“,kterého osobně neznám,ale kam se poděla druhá osoba „ty“,kdo jsi?,“ty“,za kterého hraju a nemůžu ti přitom přijít ani na jméno,a jak vlastně by se hrálo z tvého druhého pohledu-ale jak vidíte sami,téma je natolik závažné a obsáhlé,že ho teď nebudu rozebírat,až se někdy budu nudit,možná na to téma napíšu úvahu,ale teď se radši vrátím zpět na pevnou půdu očistce.Point’n’click,jo,tady někde jsem skončil a tím i symbolicky končí podobnost s moderním „intuitivním“ ovládáním,ovládáním pro blbce,jak si to překládám já-hráči nechť prominou,překládám si to tak pro sebe,ne pro vás.Ve hře nenajdete žádné kouzelné tlačítko,které vám ukáže,kde jste jaký předmět přehlédli-zato v ní najdete velmi užitečnou klávesu „T“,kterou si můžete zapínat nebo vypínat titulky.Po najetí myší na předmět se vám taky automaticky nezmění ikona na požadovaný úkon,co s předmětem můžete dělat,kdepak,milánkové,tady nastává čas opravdového pořádného hraní „po staru“,když najedete myší na předmět a stisknete pravé tlačítko,ukáže se vám Ouija tabulka(to je takový ten nesmysl,co používají spiritisté,když jim dojde spiritus),z které si vyberete,jestli předmět chcete prohlédnout na vlastní bulvu,provést s ním nějakou akci,sebrat ho,nebo jen vycítit,jestli se za ním skrývá dobro či zlo,nebo vám nic neříká.Kromě toho můžete používat Ouija písmena pro přístup do menu.Pohyb,přesun z místa na místo,se odehrává pomocí šipky kompasu-a tady bych ze svého nadšení trochu ubral(něco jsem si najít musel,abych nebyl obviňován,že lobuju za Majesty Studios-samozřejmě,že ne,vůbec tu společnost neznám,že má sídlo v Birminghamu na Melrose Avenue 54 je pro mne naprostá novinka,kterou jsem se právě od vás dozvěděl,a těch sto tisíc,co mám na účtu mi poslal můj ztracený,před měsícem znovu objevený strýček jako odškodné za citovou újmu na zdraví.Jsem rád,že jsme si celou záležitost tak hezky ujasnili.Děkuji.)Abych vám ten pohyb trochu přiblížil-ve spodní části obrazovky máte kompas,který,pokud se jen tak pohybujete po místnosti,točí pořád dokola,už ten samotný otáčivý pohyb,zejména,pokud zrovna nevíte,jak dál,vás začne po chvíli dosti silně znervózňovat.Pokud namíříte myší někam,kudy se dá jít dál,kompas se ustálí a ukáže směr,jak vizuálně,tak i písemně,třeba „Sever“.Tady začíná jít do tuhého-tak zaprvé,člověk musí znát světové strany(mluvím za hráče,kteří neovládají dobře angličtinu),a zadruhé,musí si pamatovat,na kterou světovou stranu zrovna šel,když to obrátíme,z které světové strany přišel(teď mluvím sám za sebe)Některé chodby jsou si totiž dost podobné,občas není na postavě poznat,odkud se vynořila,takže pokud jste si nezapamatovali,že z předchozí obrazovky jste šli na Sever,a stojíte na chodbě,z které můžete jít na Sever nebo Jih,a řeknete si,že Jih zní docela dobře,budete nějaký čas chodit sem a tam,tam a zase zpátky,než se naučíte vždycky si všímat,kterým směrem jdete.Co občas dokáže člověka při hraní vytočit,je pravý nefalšovaný pixelhunting-občas se mi stalo,že jsem v prakticky na první pohled prázdné místnosti při pohybu myší zaznamenal přítomnost nějakého předmětu,a pak strávil dobrých pět minut jeho opětovným nalezením.Jedete myší,nic,blik,něco vidíte a vzápětí to zase zmizí.Vrátíte se o kousek,blik,zas se vám na milisekundu něco zobrazí a než stačíte říct Bill Gates,je to zase pryč.Většinou přitom jde o klíčové předměty-naštěstí ale takových míst není mnoho.Celkově,i když vynechám pixelhunting,bych rozhodně hru podle stupně obtížnosti nezařadil mezi „snadné“.Některá řešení jsou,eh,poněkud nekonvenční,pro představu výroba tequily smícháním odpadní vody s živým červem-takže pokud se mezi vámi najdou pamětníci,kteří hráli Discworld a nepřišli na chuť ujeté nelogické kombinaci předmětů,určitě si nezamilují ani Limbo.Zajímavým způsobem jsou řešené rozhovory nebo jiné akce,kdy vám uprostřed obrazovky vyskočí okno,v kterém vidíte ve zvětšení hlavu,nebo postavu dotyčné většinou obludy-a opravdu je na co se koukat.Jinak ale,pokud máte patologickou potřebu vidět vyrenderované a přerenderované prostředí,budete zklamáni-grafika Limbo of the Lost si nehraje na to,co není.Takže sice neuvidíte načančané Barbíny,které se vám snaží namluvit,že jsou skutečné,jedí,dýchají,přes to ale zůstávají jen kouskem plastu,o to více ale říše ztracených duší vypadá živěji-na rozdíl od většiny moderních her,u kterých je to právě naopak.

Celé bych to zakončil obrázkem matky Faggot(Obrázek ) Obrazek

a její bojovou písní:

Well I ain’t got no body……..dooooooo…do…do…do…do…doooooooooooo!

Zbytek už nechám na vás a vaší představivosti.

Jen tak mimochodem,co se týče Mary Celeste,JÁ mám v celé věci naprosto jasno-šlo o temporální časoprostorovou disfunkci-loď se dematerializovala,posunula o půl milimetru(buď v čase,prostoru,nebo obojím) a opět materializovala.Bohužel Vesmír zatím u vyšších organismů nezvládá zpětné smontování dohromady,takže posádka lodi měla smůlu-skončila u toho rozebrání na atomy.

M_K

Náhledy fotografií ze složky Limbo of the Lost