Jdi na obsah Jdi na menu
 

Sinking Island

24. 6. 1986
TOPlist

Sinking Island

11.března  2008 Autor recenze-Midnight Knight

Benoit Sokal-těžko se mezi zarytými adventuristy najde člověk,který by neznal tohle jméno.Jméno,které se nám automaticky spojí s jiným jménem-Syberia.A tady Sokal udělal,dá li se to tak vůbec říct,zásadní chybu,protože cokoliv vytvoří,bude hráči porovnáváno se Syberií,a ta z toho srovnání vždycky vyleze líp.Někdy to prostě nejde,udělat něco lepšího-osobně si tuhle situaci srovnávám s tím,co provedl sir Edmund Hillary(jo,já vím,je to rouhání,ale už jsem takovej).Od doby,co slezl z Everestu,mohl třeba tancovat každý víkend nahatej na Václaváku,lidi by se jen koukli a pokrčili rameny:Hm,sice je to zajímavý,ale Mount Everest byl lepší.Řečeno ještě trochu jinak,pokud se nestane nějaký zázrak a Sokal nezačne chrlit takové pecky,které by Syberii dokázaly zastínil,je zapotřebí k jeho hrám přistupovat se silně schizoidní myslí-koupit si od něj novou hru,protože jméno Sokal je zárukou dobré kvality,ale ihned po koupi zapomenout,že je od něj,abychom nebyli zklamaní(Sám to tímhle způsobem dělám,a funguje to perfektně)Nevím,možná se pletu,ale mám silné tušení,že Paradise hráče zklamal především proto,že ho každý porovnával se Syberií-mě se třeba líbil,zaprvé kvůli již zmíněné metodě přístupu,zadruhé protože i Afrika má něco do sebe,a zatřetí hlavní hrdinkou byla hezká holka,Ale,čo bolo,bolo,terazky se půjdeme podívat na nejnovější Sokalovo dílo-detektivní adventuru Sinking Island.Hned na začátek si řekněme na rovinu-Syberia to není.:-) A ani být nemůže,je to něco speciálního,jak už je u Sokala zvykem:
„My name is Norm,Jack Norm“.Ne,nebojte se,s tím napomádovaným frajírkem Bondem nemám nic společného,jsem obyčejný policejní vyšetřovatel,bez licence k zabíjení,ani zbraň u sebe většinu času nenosím.Pomalu,ale jistě stárnoucí chlap s předčasnými vráskami kolem očí,které viděly víc neštěstí,než je zdrávo,a s ženou,která na mě každý den netrpělivě čeká,až se vrátím domů.Když to nestihnu,což bývá poměrně často,musím si pak uprostřed vyšetřování vyslechnout v telefonu její podrážděné výtky,které nemají daleko k hysterii.Známí tvrdí,že musím mít nadpozemskou trpělivost,abych ta její kázání v době,kdy mám hlavu plnou případu,vydržel,ale já vím,že ona to myslí dobře-má o mě jen strach,i když během všech let u policie jsem se do vyloženě nebezpečné situace nedostal.Až do nedávna.Všechno to začalo úplně normálně-šéf mě poslal na nějaký bohem zapomenutý ostrůvek uprostřed ničeho,na kterém si známý milionář Walter Jones rozhodl postavit luxusní hotel.Jones byl podivín,vystavěl monumentální budovu tyčící se vysoko nad věčně rozbouřené moře,ignoroval veškeré geologické studie,které dokazovaly,že jeho dílo je šílenství,odsouzené ke zkáze,ignoroval i příkazy k zastavení stavby,které následovaly.Teď byl Walter mrtvý,někdo z personálu ho našel pod skalním převisem,bez známek života a já letěl prošetřit příčinu smrti.“Bude to rutina“,tvrdil mi šéf při odletu,“dědek v noci zabloudil a spadnul ze skály,jen vyřídíš formality a za pár hodin jsi zpátky.Něco mi říkalo,že věc nebude tak snadná,jak na první pohled vypadá,a sotva jsem na ostrov dorazil,moje obavy se naplnily-Walter Jones byl zavražděný,což pro mne znamenalo dvě věci.Zaprvé nezdržím se pár hodin,ale pár dní,a s tím souviselo i zadruhé,opět si budu muset několikrát v telefonu vyslechnout rozčilenou manželku.Postupem času se k tomu mělo přidat i zatřetí,přežít,ale to na začátku vyšetřování netušil nikdo z přítomných.Vida,podezřelí,málem bych na ně zapomněl,celkem jich bylo deset,parta k pohledání,polovina z nich byli potomci starého Jonese,a v druhé  polovině byli až na vyjímky manželé a manželky té první poloviny.Neměl jsem u sebe prakticky nic,pouze svůj PPA-Personal Police Asistent,šikovnou pomůcku při vyšetřování.PPA si ukládá veškeré předměty,které souvisí s případem,nahrává klíčové výpovědi pro pozdější použití,dokáže porovnat nejen otisky,ale i předměty-najdete kus látky a když najdete i potrhaný kabát,PPA určí,jestli patřil ten kus ke kabátu,nebo ne.Pomocí PPA mám i přehled o všech podezřelých,stačí se podívat a vím,kde se které osoba právě nachází.Pokud do PPA vložím správná data,vyhodnotí si je a zodpoví mi každou z mnoha otázek,které se v průběhu vyšetřování vynoří.Zpočátku šlo vyšetřování snadno,až příliš snadno,jak jsem si říkal,když jsem šel večer spát.Po probuzení se pravda ukázala v celé své nahotě-studie měly pravdu,ostrov nevydržel nápor obrovité stavby,začal se pomalu nořit do vln oceánu a pomník Jonesova velikášství pokryly hluboké praskliny.Ráno druhého dne se už nedalo vyjít z budovy,přízemí bylo zatopené a tak začal závod s časem,závod,v kterém jsem musel odhalit vraha dříve,než veškeré důkazy pohltí moře,a,co je podstatnější,než moře pohltí mne a ostatní přítomné.Mnozí z vás si řeknou,že to byla procházka růžovým sadem,když tady teď sedím a vyprávím o tom-ale víte co?mám pro vás zajímavý návrh.Daroval jsem své vzpomínky na pobyt na ostrově společnosti White Birds,a ta podle nich vytvořila virtuální prostředí,identické s tím,ve kterém jsem byl já.Speciální program vás přenese na začátek celého případu,budete mít tolik času,kolik jsem měl já,i veškeré informace potřebné k vyřešení případu-tedy,pokud je dokážete najít.Tak neváhejte a zkuste i na vlastní kůži,jaké to je,řešit vraždu na potápějícím se ostrově.
Tolik z pamětí Jacka Norma a teď je na mě,abych přispěl i svou trošku do mlýna coby hráč.Nebudu určitě první ani poslední,komu se při hraní Sinking Island vybavila jiná,zpracováním podobná hra Sherlock Holmes a Případ stříbrné náušnice.Tím ale podobnost končí,tam,kde jsem při řešení rébusů u Holmese trpěl,v Sinking Island jsem si skládání důkazů užíval a jen jsem litoval,že jich není víc a že celá hra poměrně brzo skončí-u Holmese jsem naopak modlil,ať už ta hrůza co nejrychleji skončí.Ani k námětu a zápletce nemám žádné výhrady-ono na detektivním poli vymyslet něco,co tu ještě nebylo,by potřebovalo skutečného genia,a pořád lepší excentrický stařík,u kterého má každý zúčastněný tisíc důvodů,proč ho zabít a jde jen o to,komu prvnímu prasknou nervy,než čekat,až se většina osazenstva pozabíjí mezi sebou a ze zbylých dvou pak vytipovat vraha(promiň,Agáto)Ovšem nejlepší na celém Sinking Island je grafické zpracování a atmosféra-což je u Sokala vlastně jedno a totéž.Benoit Sokal má totiž obrovský dar(nebýt ateista,řeknu,že přímo od boha),dar schopnosti ztvárnit do obrazové podoby myšlenky,pocity nebo náladu-teď si ale nejsem jistý,jestli mě někdo chápe,protože já nemám ten dar najít správná slova,když je potřebuji.:-)Hned ale vysvětlím,Stačí si vzpomenout na Syberii,konkrétně na zastávku v ruské továrně.To,jakým způsobem Sokal dokázal celou bolševickou ideologii a myšlení převést do vizuální podoby,vytvořit z ní hmatatelnou a na míle daleko viditelnou Říši Zla,bylo tak sugestivní,že když jsem procházel temnými depresivními halami,běhal mi mráz po zádech a nechápal jsem,proč nám všem tohle někdo nedokázal ukázat o pár desítek let dříve.Ale to už bych odbočil příliš daleko,v Sinking Island se Sokalovi povedlo něco podobného,realistickou přírodu skloubil dohromady s fantastickými prvky tak,že člověk má co dělat,aby si uvědomil,že takový ostrov s dech beroucí stavbou ve skutečnosti nikdy neexistoval.Ještě taková perlička,když jsem poprvé spatřil do nebes se tyčící hotel,vybavila se mi okamžitě stařičká kniha Dům o tisíci patrech,a protože patří mezi moje oblíbené,cítil jsem se-i orientoval-v hotelu jako doma.No,ale to už je z oblasti kladů asi tak všechno-když jsem dopsal recenzi na Overclocked,majitel těchto stránek,ctihodný Madukas,se mě otázal,jestli se mi něco nestalo,že jsem celou hru tak vychválil.Nechtěl bych,aby se z toho stal zvyk.
Takže nedostatky,připomínky a jiné.Nevím,možná to byl záměr(těžko posoudit,co se lidem u White Birds honí hlavou),ale zdá se mi,že mezi grafickým ztvárněním krajiny a interiérů na straně jedné a lidí na straně druhé vládne silný nepoměr.Zatímco krajina je propracována tak detailně a realisticky,až má člověk téměř dojem,že se opravdu pohybuje v tropické bouři,postavičky(záměrně neříkám postavy,ty si představuji úplně jinak),především ve zvětšeném záběru vypadají,jako by na ně už zbylo málo času a někdo je narychlo naskicoval,aby něčím zaplnil prázdný prostor.Nevypadají jako lidé,ale jako lidské karikatury,a to mi trochu kazilo požitek ze hry.I kdyby tak působit měly,na mě dojem neudělaly-teda vlastně,udělaly,negativní.Pak tady máme technické problémy.Když si ve hře chci přivolat výtah,zvonek cinkne,ale nic nepřijede,teprve až na druhý,třetí pokus se dveře otevřou,a stane se to jednou,může to být náhoda.Ale když se z toho stává téměř pravidlo,k tomu ještě jen v určitém patře,pak to pro mě znamená,že nějaký programátor radši seděl u piva než aby se věnoval svojí práci.A když,opět jen na určitém místě,si to zamířím v místnosti na jednu stranu,postava se rozeběhne opačným směrem a nenávratně zmizí ve zdi,znamená to totální selhaní tvůrců-a betatestery bych poslal na Sibiř..pěšky..bez jídla i peněz.
Zveličuju,takové věci se stávaly,stávají a stávat budou vždycky,na mého starého známého Murphy je v tomhle směru stoprocentní spoleh.Jednu věc ale naprosto nechápu,a asi ani nepochopím,a to proč se vlastně někdo namáhal s vytvořením hracího modu „Race against time“ Podívejte,proti závodu s časem jako takovému nemám nic,tím spíš,když má hra i normální,nezávodní mod-který si samozřejmě vyberu já,protože mám rád pohodlí.Jenže ten závod musí mít nějakou logiku,aby měl zároveň i smysl,jenže logika je právě to,co celému závodu s časem chybí.Taková naprostá prkotina,blbost-přeskakování dialogů kliknutím myší.U klasické,normální adventury věc potřebná,troufám si říct i nezbytná-kdo by měl zájem,když už jednou slyšel minutový monolog,poslouchat ho pokaždé,když si hru znova pustí?Jenže Sinking Island,konkrétně v modu „Race against time“,není klasická adventura,a teď před vašimi zraky vykopu zahrabané jádro pudla.Rozhovory v Sinking Island zabírají tak cirka 60-70 procent „reálného“ času,který na ostrově utíká.Už to je trochu zarážející,že pohyb po ostrově-a že je rozlehlý,z jednoho konce na druhý-jakoby žádný čas snad ani nezabíral.OK,to se dá ještě rozchodit,řekněme,že to,co mi připadá jako kilometr,je ve skutečnosti jen sto metrů a náš hrdina,i když už středního věku,má takovou kondičku,že těch sto metrů zvládá opakovaně za sebou za deset sekund.Tím jste vyřešil jeden problém,milý Holmesi,ale jak si poradíte s druhým?Rozhovory,které jsou „časožrouty“,se dají přeskakovat pomocí malé myšky,takže při odklikání proběhnou v nulovém čase,s tím,že informace,které potřebujete,jste během toho nulového času získali.Pokud by se daly odklikat pouze v Adventurním modu a v Race against time ne,bylo by všechno v pořádku.Jenže to by si někdo musel sednout a zamyslet se-přímo hlavou,jak praví klasik.A nemuselo by to být nic světoborného,nad čím by tým odborníků seděl dva roky.Stačilo by spočítat přibližně průměrnou délku hovorů,a tuto konstantu pak při každém kliknutí během hovoru připočíst k uplynulému času.Jenže nikdo nic takového neudělal,takže výsledkem je,že tvůrci Sinking Island vyrobili pro svou hru megacheat.Stačí si pustit mod Race against time,veškeré hovory odklikat-ani se nemusíte namáhat s přemýšlením,na co se ptát a na co ne,prostě odklikáte všechno z nabídky,po každém skončeném hovoru si otevřete svého Personálního Asistenta-pokud jste v Asistentovi,čas se zastaví,rozběhne se,až PPA přestanete používat-přečtete si v něm,nebo i poslechnete,hezky v klidu,co vám vlastně dotyčný řekl,a vesele můžete pokračovat dál ve hře k dalšímu hovoru,a tak až do konce.Věci,které byste „normálně“ řešili s odřenýma ušima do večera,máte hotové během dopoledne,i s tím,že občas někde něco zapomenete udělat a párkrát proběhnete ostrov sem a tam navíc,Můžete tomu věřit,osobně jsem si to vyzkoušel.A teď ať mi někdo řekne,k čemu je ten závod s časem dobrý-abych byl po dohrání spokojený,jak rychle umím klikat myší?
Když odmyslím závod s časem a pár nedostatků,které možná v budoucnu ošetří patch,je Sinking Island hra,která vás rozhodně nezklame.
10/03/08 M_K

 

Náhledy fotografií ze složky Sinking Island

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář