Videonávody , návody , savegame

Ghost Pirates of Vooju Island

22. 12. 1998

Ghost Pirates Of Vooju Island

Aneb Oprostěme se od nedostatků našich těl

22.12.2009 Autor recenze-Midnight Knight

Představte si pro názornost situaci,co já vím,třeba auto-zabouchnete si klíče od vozu ve voze a co teď?Dobrý mrav v takovém případě radí: propadnout panice,zkusit vypáčit dveře,sednout si s hlavou v dlaních vedle auta a čekat,co bude dál,případně zkoušet stopovat,nebo si vystřelit mozek hlavy.(poslední většinou poté,co jsme vyzkoušeli předchozí metody a trčíme s autem uprostřed pouště Gobi) A přitom je to tak prosté,milý Watsone,jak s oblibou praví jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav(ta nejoblíbenější,depresivní robot Marvin ze Stopařova průvodce Galaxií zase pro změnu říká s oblibou věci,vedoucí posluchače k již zmíněnému použití střelné zbraně)-stačí si lehnout na zem,nechat svého ducha vystoupit z těla,bez problémů sebrat uvnitř auta klíče a vrátit se zpět do svého těla.Tedy,pokud ještě nějaké máme,když vám někdo tělo sebere a schová do trezoru s padesáti bezpečnostními zámky,pak nemusíte být prorok,abyste věděli,že vás čekají trable.Velké.A právě zcizením,tedy spíše nedostupností svých těl začíná nová adventura od Autumn Moon,v režii ostříleného profesionála Billa Tillera(A Vampyre Story)-Ghost Pirates of Vooju Island.(pokud by někoho zajímal rozdíl mezi voodoo a vooju,je to asi jako rozdíl mezi katolíky a církví českobratrskou,provozují stejnou činnost,jen si jinak říkají)

Ale vraťme se ještě jednou na začátek příběhu a uděláme si v tom,po poněkud zmateném úvodu,pořádek-jak často varuji,pokud se většinou sám nevyznám v sobě,nemohu po vás žádat,abyste se vyznali v mých recenzích.Trojice našich hrdinů,voojo kněz Papa Doc,pirátka Jane Starling a pirátský kuchař Blue Belly jednoho krásného dne zjistí,že jsou tak trochu průsvitní,nehmotní a jejich těla jsou bůh ví kde,vlastně,abych byl přesný,kde jsou,ví naprosto přesně kněžka od konkurence královna Zimbi,která těla uschovala a cestu k nim zablokovala solí a voojo magickými symboly.(obojí je,jak doufám každý ví,pro obyčejného ducha překážka nepřekonatelná,asi jako pro upíra česnek)Takže naše trojice,a hráči s ní,mají od začátku jasno v jedné věci,svět může být třeba na pokraji zkázy,to počká,nejprve je zapotřebí najít svoje těla,navrátit se do nich a pak se dá uvažovat o možné záchraně světa,bude li zapotřebí.Akce SOB(Save Our Bodies) trvá zhruba polovinu hry,druhou polovinu pak tvoří akce téměř normálního světského rázu,při nichž členové naší trojky používají již zmiňovaného opouštění těl,aby se dostali na místa,do kterých je obyčejným smrtelníkům většinou vstup zapovězen.Příjemné je,že během hry hrajete vždy postupně za všechny tři postavy,každá postava má své specifické úkoly,které musí splnit,a je naprosto jedno,v jakém pořadí budete za jednotlivé postavy hrát,podstatné je jen to,abyste se nakonec vždy nějak dobrali konce kapitoly.Takže,pokud se zaseknete s jednou postavou,můžete se s klidem přepnout na postavu druhou,po nějaké době se zase opět vrátit k postavě první a tak dále,a tak dále.I když,nic se nemá přehánět,při hraní jsem skákal z jedné postavy do druhé tak dlouho,až se mi nakonec podařilo celý systém zmást natolik,že nevěděl,kolik je hodin,natož pak,která je postava,takže po posledním skoku jsem se ocitl v poněkud bizarním světě „od každého kousek“ a ať jsem provedl jakoukoli akci,hra mi definitivně spadla.Protože mi to trvalo skutečně dlouho,než se mi hru podařilo zahnat do kouta,nemyslím,že by to byla často se vyskytující chyba,berte to pouze jako konstatování,že hra má svoje limity.Dalším příjemným zpestřením je pomoc ostatních z vaší trojice.I když vždy hrajete pouze za jednu osobu,díky „duchovnímu sblížení“ na počátku hry máte s ostatními stálé pouto,takže pokud získáte do inventáře pro vás neznámý předmět(v mém případě by šlo o mikrovlnku nebo mixér),můžete o něm a jeho použití získat informace od ostatních,kteří jsou na vás přes inventář napojeni.A nejedná se o nějaké bezvýznamné kecy kecy,plác plác informace,bez kterých byste se obešli,naopak,většinou je postup ve hře podmíněn právě informacemi,které se dozvíte od svých parťáků.Stejně tak je nezbytné,abyste si třeba jen prohlédli nějaký skoro bezvýznamný předmět,nebo postavu,abyste získali nové informace pro provedení daného úkonu.Prostě-tvůrci si vyhráli s detaily.A to je ohledně dobrých zpráv tak asi vše.

Ono jim totiž moc jiných možností nezbývalo,průběh hry je spíše komorní,žádné zběsilé pobíhání po padesáti lokacích,kdy předmět z lokace 42 použijete na toaletní mísu v lokaci 12,abyste pak v lokaci 33 mohli zatáhnout za splachovadlo.(V tomhle směru byl vždy nepřekonatelný originální Simon the sorcerer,za což mají jeho tvůrci můj věčný obdiv).Naopak,každá postava během svého působení na scéně navštíví zhruba tak 4 lokace,z toho dost často se stává,že předměty nalezené v jedné lokaci použijete hned na místě a teprve pak postupujete do další lokace.V extrémním případě-tuším,že za celou hru byl jen jeden-se ocitnete s prázdným inventářem v místnosti,z které postava odmítá odejít,dokud neudělá,co zamýšlela,takže i naprostému adventurnímu zoufalci musí být jasné,že řešení,co sebrat a kde to použít,to vše se nalézá v této místnosti,stačí jen pečlivě prozkoumat všech sedm předmětů,které v místnosti vidíte.*Sigh*Hra samozřejmě obsahuje klasickou klávesu(TAB),která vám zobrazí vše,co se kolem vás vyskytuje.Navíc mě připadla celá hra poněkud krátká-pokud bych provedl srovnání s monstrem,jako byl Still Life 2,tak potom směšně krátká.

Hrál jsem Ghost Pirates,jak je mým dobrým zvykem,několikrát,zaprvé mám pak lepší pocit,že jsem alespoň něco udělal pro to,abych nebyl v hodnocení úplně subjektivní,zadruhé se tím člověk vyvaruje ukvapených závěrů „prvního dojmu“,a zatřetí u problematických her mi to pomáhá v rozhodování,jestli je hra více špatná,nebo více dobrá.U Ghost Pirates tato metoda zklamala,i po několikerém hraní ve mně zůstal v první řadě pocit naprosté nevyváženosti.Neokoukaný námět,z kterého by se určitě dal vytřískat kapitál,hned v úvodu krásná pirátská písnička,která člověka naladí na tu správnou notu,velkolepě pojaté a dlouhé cutscenes,po kterých je člověk navnaděn ještě víc…a potom totální rozmělněnost,v které se ztratí většina nadšení,poměrně snadné úlohy-pravda,několikrát jsem se parádně zaseknul,ale vždycky kvůli vlastní blbosti,protože jsem přehlédnul nějakou maličkost.Krásná*(viz dodatek) Jane Starling a několik dobrých fórů sice celkový dojem o něco zlepší,ale zachránit celou hru,na to je toho málo.Takže můj celkový dojem je takový,že někdo přišel se skvělým nápadem,pak se zaleknul vlastní geniality a raději to rychle celé odpískal,nebo tým v polovině vývoje vyčerpal všechny peníze,na Tillera dopadla deprese z nekonečnosti vesmíru,tak hru rychle dokončil,ať se může jít oběsit,co já vím,faktem pro mne zůstává,že z velké věci nakonec nezůstalo skoro nic.Škoda.

*Dodatek-z Jane Starlning mám už pomalu noční můry,buď měl grafik nějaký osobní problém,nebo mám nějaký vážný problém já.Pravdou je,že jsem Jane mnohokráte studoval téměř ze všech stran a vždy dospěl ke stejnému závěru:Její žlábek mezi ňadry začíná kdesi vysoko u klíčních kostí,stejně tak jako vnady samotné(viz obrázek Jane 2),takže její tělesná konstrukce vypadá poněkud nepřirozeně a spíše než objekt sexuálního zájmu ve mne vyvolává představu křižníku Bismark s jeho slavnými děly.M_K

Náhledy fotografií ze složky Ghost Pirates of Vooju Island