Videonávody , návody , savegame

CSI:MIAMI

Autor recenze-Midnight Knight

Začnu poněkud netradičně.Vypozoroval jsem,že když začnu psát,mají mé úvahy časem tendenci sklouzávat do temných vod šílenství.Rozhodl jsem se proto,že tuto svou mozkovou disfunkci využiji ve svůj prospěch(jak je mým dobrým zvykem u všeho,co dělám),napíšu dvě recenze,v první uvolním všechny běsy,které ve mě dřímají,a až se unaví,napíšu recenzi druhou.A,shodou okolností,CSI:Miami je k takovému počinu jak stvořená.
Bůh ochraňuj královnu,CSI i čtenáře...Poznámka pro šťouraly,kterým je serioznost nade vše-přeskočte pár následujících řádků,ušetříte sobě nervy a mě kapacitu emailové schránky.
CSI:MIAMI Poprvé
Nainstaloval jsem hru,spustil,projel tři obrazovky,hru ukončil,moje Temné Já si do Wordu zapsalo poznámku “Totální blbost,až půjdeš se smetím,vezmi to ssebou“ a na odreagování si pustilo 500 mil Indianapolis-není mi jasné,proč tak činilo,když se mu ani jednou za celé ty roky nepodařilo dojet víc jak 132 kol,ale rozhodlo se tak Ono,ne já,tak mu to nebudu rozmlouvat.Zatímco se mé Temné Já řítilo s burácením motorů kolem betonových bariér rychlostí přesahující 300 Km v hodině,mé Téměř,Ne Však Úplně Normální Já uvažovalo o tom,co se to stalo nejen s adventurami,ale i se starými dobrými detektivy jako „Columbo“ Falk,“Magnum“ Selleck nebo „Dirty“Eastwood.Není už pro ně v dnešním zglobalizovaném světě místo,museli vyklidit pozice před armádou sehraných týmů,které jsou vybaveny špičkovou technikou,ale,řekněme si to na rovinu,občas je rychlejší(a pro oko diváka působivější) přiznání vymlátit tradiční metodou?A proč,když se pak televizní seriál převede do počítačové hry,dopadne to katastrofálně?(To jsou výhody rozpolcené osobnosti,zatímco jedna její část se věnuje řízení monopostu,část druhá může meditovat nad nesmrtelností chrousta)Bohužel,nebo snad naštěstí,nepodařilo se mi myšlenky utřídit natolik,abych dospěl k nějakému závěru-v 86.kole moje Temné Já přecenilo svoje jezdecké umění(ne,že bych se mu divil,řidičák mi sebrali po třech týdnech,takže praxe moc nemá),při předjíždění tří monopostů jedoucích vedle sebe špatně odhadlo vzdálenost a v rychlosti cirka 350 Km/h narazilo do zdi,oddělující depo od cílové rovinky,čímž si způsobilo zranění neshodující se životem,a mému Téměř,Ne Však Úplně Normálnímu Já uvolnilo prostor pro trochu optimističtější pohled na hru.A zde je výsledek,ke kterému dospělo.
CSI:MIAMI Podruhé
Kriminálka Miami-jeden z úspěšných televizních seriálů posledních let se dočkal své počítačové adventurní podoby.Mám silné podezření,že vzniknul jako bonus pro své věrné fanoušky,kteří jásají,kdykoli někde zahlédnou tři magická písmena CSI-crime scene investigation.Jinak si totiž nedovedu představit,proč tato hra,v takové podobě,v jaké je,vlastně vznikla.Podotýkám,že jsem neviděl ani jeden díl zmíněného seriálu,takže dost těžko mohu být podezírán z předpojatosti.Pojďme si to celé rozebrat,část po části,jedno po druhém.Po spuštění hry,když se dostanete do úvodního menu,na vás vykouknou ikonky hlavních protagonistů seriálu,a když se podíváte do Credits,zjistíte,že postavy ve hře jsou namluveny těmito konkrétními herci.Jenže tím jsem vyčerpal asi veškerá pozitiva celé hry.Celá hra se skládá z pěti misí-vyšetřování pěti případů nepřirozeného úmrtí,hrajete nového člena týmu,který právě k CSI nastoupil a procházíte jakýmsi testem,zda se pro tuto práci skutečně hodíte.Než se pustím do grafického ztvárnění,pozastavil bych se na chvíli nad celkovou atmosférou,která během hraní vládne.Pocit prázdnoty,samoty,ztráty soukromého života-tak to alespoň působilo na mne.Samota,ta je asi ze všeho nejvíce do očí bijící,což je z podivem,když uvážíme,že v CSI:MIAMI nepracujete sami.ale v týmu.V každé misi sice máte parťáka nebo parťačku,jenže parťák působí pouze jako „křoví“,občas okomentuje nějaký nález,když nevíte,jak dál,dá vám radu,ale tím jeho aktivní působení končí.Není možné se ho zeptat na nic,co by přímo nesouviselo s případem-toto se týká celého týmu CSI-nemožnost jakékoli konverzace,třeba jen pár bezobsažných vět o počasí,mě přiváděla chvílemi k zoufalství.Jsem společenský tvor a rád si popovídám,třeba jen tak,aby řeč nestála,a fakt,že člověk,s kterým pracuji,mlčí jako kdyby lovil bobříka,mne přímo fyzicky deptala.Ani absence soukromého života nepřidá na náladě.Jste stále v pracovním nasazení,neexistuje žádný domov,do kterého byste se po namáhavém dni vrátili,i když pracujete v týmu,nikdy si s kolegy nezajdete na oběd,nestavíte se s nimi večer na pivo,poklábosit,házet šipky,nebo s někým zaflirtovat-nic.Nostalgicky jsem vzpomínal na sérii Police Quest,kde bylo toto vše příjemně a nenásilně skloubeno s náročnou prací policisty.
Grafické zpracování bych přirovnal k onomu pověstnému poslednímu hřebíku.Hra vznikla v roce 2004,zaplní tři instalační CD,a prakticky jediné,co vám během hraní nabídne,je přechod z jednoho statického obrázku do druhého.Něco takového bych pochopil a bral u hry,která vznikla začátkem 90.let minulého století,ale u hry,která vznikla v dnešní době,to považuji za zločin proti dobrému vkusu.Tedy,abych byl přesný,obrázky nejsou úplně statické-když strnule stojící postavě položíte otázku,začne pohybovat ústy(tuším,že pomocí flashe nebo něčeho podobného),věrohodnost těchto pohybů s normálním životem je asi tak na stejné úrovni  jako tvrzení,že Hitler měsíčně věnoval statisíce na charitu.Abych byl objektivní,ve hře se občas mihne nějaká animace-většinou se týká toho,jak funguje nějaký životně důležitý orgán-ale to všechno je málo,žalostně málo na hardwarové požadavky,jaké hra má.Nedá se říci,že bych měl pomalý počítač,ale když se načítá mise,můžu si odskočit uvařit kafe a vrátím se tak akorát včas(poněkud nadsazeno,ale v podstatě to celou věc vystihuje,dle mého pohledu,přesně)Další,dost nepříjemný fakt,je absence možnosti uložit si hru,kdy potřebujete-je zde pouze autosave,když hru ukončíte a pak znovu rozjedete,můžete pokračovat od bodu,kde jste skončili,nebo rozjet misi od začátku.Příběh a puzzle jednotlivých misí.Během hry,jedno kterou misi hrajete,děláte prakticky jedno a totéž,stále dokola-každou lokaci propátráte,najdete a seberete veškeré dostupné stopy,odnesete je do laboratoře,prozkoumáte,tím se před vámi otevřou nepoznané obzory v podobě nové lokace,kterou propátráte,et cetera.Důkazem,že hra nebyla od počátku plánována pro „normální“ adventuristické pařany,ale byla stvořena pro fan klub CSI je „obtížnost“ logických hádanek a „složitost“ klasických skládaček v podobě roztrhaných papírů nebo rozbitých sklíček.Nechci,aby to vypadalo,že ze sebe dělám genia a z hráčů,pro které je obtížnost nastavena,blbce,ale bohužel,hádanky jsou takové,aby je vyřešilo šestileté dítě,a kdyby mu to,nedej bože,nešlo,tak je ve hře občas zabudováno u zvláště rafinovaných zakódovaných textů Hint tlačítko,kterým se hráč může „prohintovat“ písmenko po písmenku až ke zdárnému výsledku.Takže,pokud shrnu vše výše mnou sepsané,nemohu jinak než konstatovat,že pokud si někdo normální chce zahrát dobrou detektivní adventuru,ať si zahraje třeba nějakého Hercule Poirota,jen probůh ne CSI:Miami.
Schválně jsem v poslední větě uvedl hráče normálního.Toto kritérium totiž zahrnuje všechny možné tvory,ale ne mou osobu.Přes veškeré nedostatky,které jsem sepsal,počínaje strnulými obrázky,přes které se příběhem pohybujete,až k téměř prostoduchých,stále dokola opakovaným úkonům,když jsem se do hry ponořil,tak se mi zalíbila(a protože,coby tvor společenský,jsem o tom informoval Madukase,tento se definitivně ujistil ve svém podezření,že nejsem normální)Nevím,sám sobě nedokážu pořádně vysvětlit,co mne na této hře tak přitahuje,tím hůř snažit se to osvětlit vám,kteří snad tohle ještě čtete.CSI:Miami má kdesi ve svých útrobách schované neidentifikovatelné kouzlo,které,když si zvyknete na prostředí a atmosféru,vás uchopí,vtáhne do hry a nepustí,dokud nerozpletete poslední uzel lidských příběhů,které se zde odehrávají.Pokud nepatříte mezi skalní fanoušky seriálu,ale máte v sobě kus hazardního hráče,který se nebojí zvyšovat sázky i když má v ruce jen pár devítek,CSI:Miami si pořiďte-možná vám i tentokrát váš bluf vyjde a vyhrajete.Ale nezapomeňte-jen na vlastní riziko-já vás varoval..:-)M_K