Videonávody , návody , savegame

CSI: 3 Dimensions of Murder

30.listopadu 2007 Autor recenze-Midnight Knight

Zločincům se v Las Vegas pořád dobře daří/jakož i jinde ve světě/,takže CSI parta si nemůže stěžovat na nedostatek práce.TV seriál úspěšně běží již osm let,a dokud se hlavní aktéři udrží sešlí věkem na nohou,poběží dál i v budoucnu-i když ze zkušenosti víme,že ani úmrtí nemusí znamenat konec série,jeden odejde,druhý přijde a show jede dál.Ubisoft zase využívá popularity seriálu k vytváření dalších pokračování počítačové CSI série,hráči sedí doma u počítače,hledají stopy zločinců,takže nemají čas sami nějaký zločin spáchat-ergo všichni jsou v konečném výsledku spokojeni.
V CSI: 3 Dimensions of Murder oblékl Ubisoft chrabrý vyšetřovací tým do 3D hábitu-jak ostatně napovídá samotný název,jinak si nedovedu představit,proč ausgerechnet vrah by měl mít nárok na tři rozměry.Celou hru tato změna osvěžila,zmizela ona statika,na kterou jsem si stěžoval u CSI Miami,některým hereckým postavám konverze do 3D prostředí prospěla,jiným uškodila-nejvíce asi patologovi Al Robbinsovi,jehož plešatá hlava vypadá až příliš uměle a hranatě.Se zavedením tří rozměrů se podstatně změnilo i celé ovládání a především hratelnost,a jak už to bývá,někde k lepšímu a jinde k horšímu.Zjednodušilo se menu při sbírání stop-nemusíte už zkoušet každou z pomůcek,která z nich je vhodná,menu vám nabídne z celkového množství jeden,maximálně tři předměty,se kterými můžete manipulovat.Nerad to říkám,ale tohle je asi tak jediné pozitivum celé hry.Každý,ano,každý předmět,který seberete,se vám zobrazí prostorově a můžete,či spíše musíte s ním rotovat ze strany na stranu,ze předu dozadu,hledajíce na něm stopy.“V reálném životě to tak ale taky je“,ozývá se ve mně ďáblův advokát.Jo,v tom má sice pravdu,jenže v reálu chytnu věc do pazoury,jedním ladným pohybem s ní zatočím a hned vím,na čem jsem.V 3D provedení to vypadá asi tak,že musíte myší manévrovat do stran,v omezeném rozsahu,jakmile překročíte určitý bod,věc se v daném směru natáčet přestane a dá vám hodně práce jí vrátit do původní polohy-nemluvě o tom,že při otáčení nemůžete sledovat,jestli je na předmětu nějaký aktivní bod,nebo není.Něco podobného platí i při prozkoumávání lokací,občas se musíte vytočit až do nejvzdálenějšího možného konce v místnosti,jen abyste viděli malý předmět,jinak schovaný za rohem.K tomu je přidáno ještě menší zpestření-na některých místech,na která při průzkumu lokace máte přístup,není absolutně nic,co by vás mohlo zajímat,což vám parťák také,většinou v dlouhé větě,kterou nemůžete myší „skipnout“,oznámí.(po delší době hraní jsem dospěl k závěru,že parťák z toho oznamování má sadistickou radost a celou dobu se těší,kdy mi bude moci znovu říct,že je sice hezké být pečlivý,ale v dané oblasti že hledám marně)
Vidíte,když jsme u toho sadismu,nepodělil jsem se s vámi o první,a to naprosto nezapomenutelný zážitek po spuštění hry,což tedy rychle napravuji.Po krásném intru(chvílemi mám dojem,že hra je jednou velkou reklamou k návštěvě Vegas),když jsem se mohl zmocnit ovládání,jsem místo hraní začal ladit barvy na monitoru,a snažil si vzpomenout,kdy a proč jsem si asi zničil grafiku.Nakonec jsem to vzdal,a smířil se s faktem,že osoba,která navrhovala pozadí,byla buď barvoslepá,nebo trpěla jakousi podivnou úchylkou.Můžu vás totiž ujistit,že tmavé předměty na tmavě zeleném pozadí jsou opravdu velmi špatně vidět,navíc toto tmavozelené pozadí inventáře ve mě po delší době hraní začalo vzbuzovat depresivní pocity,škoda jen,že to zpětně nemůžu vyřídit tvůrcům z Ubisoftu.Dále,jak už jsem nakousnul,není možné myší přeskakovat delší rozhovory nebo videosekvence,jediné,co na zmíněné platí,je mezerník,takže klávesnici musíte mít pořád po ruce.
Ale dosti již stížností na nedostatky,pojďme se na to podívat z té příjemnější světlé stránky.Milovníky seriálu určitě potěší,že ve hře „vystupují“ postavy jim tolik známé,kapitán Jim Brass,patolog Al Robbins,nepřehlédnutelná a nebezpečně sexy Catherine Willows,sympatický diblík Sara Sidle,nebo Gil Grissom,každý tam určitě najde tu svou oblíbenou postavičku.Navíc,pokud nejste zhýčkaní českým dabingem,můžete se těšit i na hlasy,které zmínění herci svým počítačovým dvojníkům propůjčili(snad s vyjímkou Catherine,ta se v tomto pokračování CSI musela spokojit s dabingovým záskokem jiné herečky)
Další,dosti podstatnou zajímavostí,je fakt,že i když hra nenabízí nic nového-tak jako v předchozích dílech řešíte v několika misích vraždy,tedy děláte stále to samé,sbíráte důkazy,vyslýcháte podezřelé-není zde tendence sklouzávat do stereotypu a tím i nudy.I když se jednotlivé případy dají všeobecně shrnout na jednu valnou hromadu „drogy,sex,peníze“,je každý z nich svým způsobem jiný,dokáže zaujmout,a i když člověk ví,jak to všechno nakonec dopadne,vždycky mne cosi hnalo dopředu,abych zjistil proč,jak a kdo to všechno spáchal.Zřejmě záleží na zpracování,lidské zvídavosti a vkusu každého jedince-zářným příkladem,jak se povahy můžou lišit,je můj kamarád,který si kdysi,na můj popud,zahrál dvě adventury a pak se mě znechuceně zeptal,jak to můžu hrát,když je to pořád jedno a to samý:“Chodíš,sbíráš předměty,pak s nima něco uděláš,nakonec zachráníš svět nebo něco na ten způsob,prostě nic originálního.“Naprosto ho chápu-má jiný pohled na svět než já.Stejně tak předpokládám,že se najde plno hráčů,kteří nad CSI mávnou otráveně rukou a půjdou si zahrát něco jiného.Jsem ten poslední,který by jim to rozmlouval,CSI je droga pro vyvolené,droga silná,kdo jí propadne,zůstane na ní závislý,ale naštěstí od drog reálných tahle je zdraví neškodná.
Na závěr bych chtěl snad jen varovat ty,kteří nehráli žádnou z předchozích CSI her-3 Dimensions of Murder je hra poměrně těžká.Osobně se považuji za dostatek ostříleného adventuristu,ale při hraní se mi občas stalo,že když jsem hrál jen tak ze setrvačnosti půlkou mozku a uvažoval při tom,co si dám k večeři,za chvíli jsem zoufale hleděl na hromadu důkazního materiálu,v hlavě vzduchoprázdno a marně jsem přemýšlel,co s tím vším vlastně mám udělat.Pak stačilo mozek opět zapojit celý a všechno se hned vyjasnilo.
Nebyl bych to já,kdybych sem nedal nějakou tu perličku:Z televizní série CSI jsem neviděl ani jeden díl(a úspěšně v tomto trendu hodlám pokračovat),ale o její úspěšnosti svědčí tahle malá statistika.Zatímco můj „last action hero“ Chuck Texas Ranger běžel osm let a vyprodukoval za tu dobu něco kolem devadesáti epizod,CSI za stejnou dobu-od roku 2000 dodnes,má za sebou dvojnásobek,přibližně 180 epizod.
M_K