Videonávody , návody , savegame

Art Of Murder-FBI Confidential

6.6.2008-Autor recenze-Midnight Knight

Adventura od polské City Interactive(soudím tak podle jmen v Credits,pokud jsou to všichni američané polského původu,tak se jim omlouvám) je poháněna dnes celkem populárním engine Wintermute,a je názorným příkladem toho,jak z výborného materiálu udělat cosi nestravitelného-asi jako když si koupíte nádherný flák masa,a místo,abyste z něj vyrobili chutný středně propečený biftek,po hodině práce v kuchyni máte hromadu nemastných neslaných karbenátků.Což je škoda,v obou případech.Art of murder má skvělý start,během intra se dozvíme,že agentku Nicole Bonnet pošle parťák pro kafe,když se Nicole vrátí,její partner je asi tak milimetr od smrti a umírá Nicole v náručí.Po neúspěšném pronásledování vraha je Nicole přiřazena k dosti svéráznému agentovi Nick Romsky,který má sice výborné výsledky,ale slovo disciplína je mu naprosto cizí,nezdržuje se sepisováním hlášení,všude chodí pozdě,a právě v době,kdy se k němu dostává Nicole,pracuje na případu série rituálních vražd.Počet obětí roste,vražedným nástrojem je pravděpodobně Incká obětní dýka,a u každé z obětí se po smrti najde poměrně stará španělská mince,asi tak z šestnáctého století.
*Nick Romsky je skutečně unikátní figurka,jakýsi fantóm hry,kromě několika SMS poslaných Nicole,se na obrazovce nezřetelně mihne jen v závěrečných dvou vteřinách hry.Být to film,škodolibě si pomyslím,že produkce chtěla ušetřit na hercích,takhle nevím,co si myslet*
Jak jsem už napsal,výborný začátek,vybavila se mi při něm hororová adventura Still Life a doufal jsem,že Art of murder bude stejně dobrá,ne li ještě lepší.Bohužel,zůstalo jen u toho doufání,už po minutě hraní člověk zjistí,že tady něco skřípe.U rozhovorů,zejména zde,když se jedná o vyšetřovací hru,by jeden očekával nabídku témat,na co se ptát.Chyba,rozhovory probíhají tím způsobem,že klikáte na druhou osobu tak dlouho,dokud s vámi dotyčná osoba neodmítne dále komunikovat.To by se ještě dalo přežít,co ale hru prakticky zabilo a zadupalo do země,je téměř stoprocentní linearita.I když se vám v průběhu hraní otevře mnoho  lokalit,pokud chcete někam jít(za předpokladu,že vám to hra dovolí),mate “na výběr“ vždy jen jednu lokalitu,do které,ať chcete,nebo nechcete,jít musíte.Nostalgicky jsem vzpomínal na již zmíněný Still Life,kdy jsem cestoval z jedné lokality do druhé a hledal,co jsem kde opomněl sebrat,nebo s někým promluvit,abych se ve hře dostal dál.Takovýhle zákys vám u Art of Murder skutečně nehrozí-hra o vás tak pečuje,že pokud neuděláte všechno,co jste udělat měli,nemůžete(tedy spíše nesmíte) odcestovat do jiné lokality.Takže pokud nemůžete dál,stačí prosmýčit dvě,tři místnosti,sebrat,co jste nesebrali a můžete vesele pokračovat do další lokace,kterou jste si nevybrali vy,ale hra.Ostatně,hledání předmětů je kapitola sama pro sebe,najít něco je už prakticky na hranici klasického pixelhuntingu,takže po chvíli hraní si  zvyknete při vstupu do lokace automaticky kliknout na lupu,kterou autoři do hry moudře zabudovali,a která vám zobrazí všechny věci v místnosti.Puzzle,až na několik vyjímek,jsou buď snadné,v lepším případě,nebo otravné,v případě horším.Otravné puzzle spočívají většinou v tom,že bez jakékoli logiky musíte něco přepínat nebo přesouvat sem a tam,abyste zjistili správnou kombinaci.Navíc tyto kombinace se generují při každém novém spuštění hry,takže upřímnou soustrast Karlovi,který dělá návod,opravdu bych při psaní nechtěl být v jeho kůži.A tak se původní napětí rozmělňuje a ztrácí,nemalou zásluhu na tom mají občasné hlášky Nicole(tedy spíše jejích tvůrců),která je zjevně milovníkem počítačových her a filmů-prohlásit v bytě obklíčeném policií,že tohle není Counter Strike,takže nemůže vyjít a všechny postřílet,opravdu na dramatičnosti nepřidá.(Odkazy na hry nebo filmy vás provázejí po celou hru)Navíc tvůrci při sledování svých oblíbených filmů asi nedávali pozor,protože o práci agenta FBI nemají ani tu pověstnou páru.Já sice taky moc ne,ale myslím,že pokud je Nicole v časové tísni-vrah může udeřit každou chvíli-a osoba z civilního sektoru Nicole oznámí něco ve smyslu“Jaja,děfenko,šeknu ti,co potfěbuješ,ale mufíš mi pfinést žuby,které jsem si někde položila“,bude asi blíže pravdě následná krvavá scéna,v které Nicole dotyčné osobě zničí i zbytek obličeje,než představa autorů,že se Nicole vydá zmíněné zuby hledat.A protože v podobném duchu se nese prakticky celá hra,původně plánovaný horor se mění na ne příliš povedené dobrodružství ve stylu Indiana Jonese.Mystično a pronásledování vraha se mění na pobíhání sem a tam,abychom někomu něco přinesli a on nám za to řeknul,že do dveří WC se musí pořádně strčit,protože jsou zarezlé,nebo pobíhání „lineární“,i když máme před sebou toaletní papír,Nicole se pro něj musí vypravit,až když ho opravdu potřebuje,pokud možno z co největší dálky(Nechci spoilovat,tak uvádím imaginární případy,to jen,aby se pak někdo nedivil,že nikde ve hře WC papír nebyl..)
Navíc mi postava Nicole Bonnet příliš nepřirostla k srdci,ve svém černobílém obleku vypadá občas jako Michael Jackson(když jí někdy její černá kadeř spadla do čela,běhal mi z toho  mráz po zádech),což byl dosti pádný důvod,abych se na ní během hraní díval co nejméně.Jinak po grafické stránce,co se týče videosekvencí,odvedli autoři dobrou práci,hudební doprovod má sice v sobě to správné tajemno,ale hru samotnou to zachránit nedokáže.Ovládání je klasické,jedním myšítkem věci prohlížíte,druhým používáte,inventář vespod na liště,můžete v něm věci kombinovat,a aby nebyl hráč zmaten desítkami předmětů,čas od času se vám inventář automaticky pročistí od nepotřebných věcí.Hra nemá tendenci padat ani zamrzat,to se City Interactive musí připsat k dobru-a že jsem se snažil zůstat někde ve zdi nebo něco podobného.Co se mi ovšem nepodařilo na poli jednom,toho jsem si více než vychutnal na polích jiných.V Credits je uvedeno asi deset testerů,předpokládám,že testovali zadarmo-pokud ne,měli by urychleně výdělek vrátit.Dvojklikem myší se postava Nicole uvede do běhu,buď při přesunu z místnosti do místnosti,nebo když chce sebrat předmět na druhém konci místnosti,či si v něm s někým pokecat.Bohužel tento běh pro něco funguje pouze tak v polovině případů,v druhé polovině se musíte pohodlně usadit a čekat,až Nicole k předmětu či postavě krokem loudavým konečně dorazí(Protože nejde o náhodná selhání,vyskytují se vždy ve stejných místech,pokud hru hrajete podruhé,víte už,kdy dvojklikem přiběhnout kousek od osoby a teprve potom si s ní promluvit)No,dobra,říkám si,možná na to testeři přišli,nahlásili,ale nebylo v silách enginu tenhle problém odstranit.Co si mám ale myslet o smyslu testování v případě,že mobilem zavolám své sekretářce,aby mi zamluvila lístky na letadlo,ujdu dva kroky a Nicole automaticky zavolá sekretářce to samé???Mimochodem,tohle je asi nejzajímavější moment celé hry-tenhle telefonický hovor se zasekl tak hluboko,že i když se vrátím ze zmiňovaného letu,pokaždé,když zavolám sekretářce,výše uvedený hovor o rezervaci lístků se opakuje zas a znova.Asi tak po desetině celé hry/děj se odehrává během deseti dnů/ se mi vybavila jiná hra,Belief & Betrayal-obě hry dostaly do vínku obrovský potenciál v podobě tématu,ale obě ho,ke své škodě a k rozčarování hráčů,nedokázaly využít.
Shrnuto,podtrženo-Art Of Murder bych možná doporučil někomu,kdo s hraním začíná*časem jsem si to rozmyslel,nedoporučil bych mu ji,mohl by si o adventurách jako takových vytvořit mylný špatný dojem*,nováček na herním poli by možná ocenil linearitu a jednoduchost,při které nemůže na delší dobu zakysnout,ale pro zbytek hráčské populace,která je,co se týče rituálních a sériových vražd a mystických témat všeobecně namlsaná tituly jako Broken Sword,Gabriel Knight,Still Life,Post Mortem a jiných,nebude asi Art Of Murder ničím jiným než pro mne-obrovským rozčarováním.
Slova útěchy autorům na závěr-předpokládám,že Art of Murder je prvním větším dílem grupy z City Interactive.Berte to tak,pánové a dámy,každý začátek je těžký,neházejte flintu do žita,chce to jen dopilovat tu i tam pár detailů,a možná si pak vaši příští adventuru s potěšením zahraju a všem doporučím.Okej..?..:-)
M_K